Druhy čisticích prostředků

Čisticí vlastnosti vody jsou nám známy odnepaměti. V kapalné formě se voda dostává do všech míst, jak do prohlubní, tak i do dutin, a smáčí povrchy i s  ulpívající špínou. Čištění pomocí vodných roztoků je i dnes nejrozšířenější metodou. Přitom se používají převážně vodné alkalické čisticí prostředky.

Čisticí prostředky ve formě chemicky aktivních vodných roztoků

V této souvislosti již většinou nehraje saponifikace zvlášť důležitou roli. Spíše se zde jedná o fyzikální a koloidní chemické procesy, jako je adsorpce a desorpce, přitahování a odpuzování částic, tvorba a rozpad emulzí, přičemž proces řídí mycí aktivní látkami, tzv. povrchově aktivní látky, případně látky aktivní na rozhraní.

Hlavní skupinou těchto látek jsou iontogenní sloučeniny, které se ve vodných roztocích aktivují. Negativní částice v těchto roztocích, anionty (odtud termín "anion-aktivní") mají tendenci se shromažďovat na znečištěných površích a tím záporně nabíjet částice nečistot. Vzhledem k tomu, že kovový povrch je také záporně nabitý, odpuzuje částice nečistot.

Rovnováha náboje mezi anionty a nečistotami není jediným aktivním faktorem. Silikáty a fosforečnany mohou ve vodných roztocích tvořit relativně velké polymerní ionty. Oproti menším iontům mají tu výhodu, že částice nečistot nerozpustné ve vodě udržují v čisticím roztoku v koloidní suspenzi. To znamená, že částice nečistot jsou tak jemně rozptýleny, že se nemohou znovu usadit na čištěný povrch. 

Čisticí prostředky ve formě čistě fyzikálně aktivních organických rozpouštědel

Moderní průmyslové čisticí prostředky obsahují kromě anorganických látek také organické, povrchově aktivní látky. Ty se vyznačují vlastnostmi podobnými mýdlu, ale jejich nevýhody (např. usazeniny v tvrdé vodě) odpadají, dnes je obsahují téměř všechny průmyslové čisticí a prací prostředky.
Molekuly povrchově aktivních látek (běžně označované jako tenzidy) v sobě kombinují vlastnosti, které se běžně vyskytují v různých látkách jednotlivě a zdánlivě se vzájemně vylučují.

Podle principu "similia similibus solvuntur" je látka rozpuštěna pouze v podobném médiu. Většina látek se rozpouští buď pouze ve vodě, nebo pouze v oleji.

V tenzidech se obě vlastnosti snoubí v jedné molekule. Tenzidy se skládají z hydrofilní (vodu přitahující) a hydrofobní (vodu odpuzující) části. Proto jsou rozpustné ve vodě i v oleji a vykazují zvláštní "hybridní" chování. Ve vodných roztocích jsou tenzidy extrémně účinné i v těch nejmenších množstvích. Fyzikálně to lze vysvětlit vlastností tenzidů, že se hromadí hlavně na rozhraních, což znamená, že místně se mohou vyskytovat ve vysoké koncentraci. 

Pouze přídavek těchto sloučenin přispívá k vysoké účinnosti dnešních čisticích prostředků. Tenzidy snižují povrchové napětí, takže čisticí roztok dokáže uzavřít a proniknout veškerou špínu lépe než čistá voda a proniká i do trhlin a štěrbin. Molekuly tenzidů výrazně usnadňují odstraňování částic nečistot a zvyšují tak čisticí účinek.
V určitých koncentracích roztoku vytvářejí skupiny molekul (tzv. micely), které zmíněné procesy podporují. Mohou dispergovat nebo emulgovat látky, které jsou ve vodě nerozpustné, jako jsou oleje a tuky.

V moderních průmyslových čisticích prostředcích jsou anorganické, iontogenní i neiontogenní látky obsaženy v optimální a účinné kombinaci. Účinnost čisticích prostředků je založena na různých vzájemně koordinovaných fyzikálních a chemických interakcích.